alpha Ori, též zvaná Betelgeuze.
r.a.=05h55m10.31s
dec=+07o24'25.43"
V=0.42
Sp. Typ: M1-M2Ia-Iab
Alfa Ori je druhá nejjasnější hvězda v souhvězdí Orionu.
Označení alfa by mělo označovat nejjasnější hvězdu v
daném souhvězdí, ale historicky došlo k "přečíslování"
mezi touto hvězdou a beta Ori (Rigel), která je fakticky
jasnější.
Tedy alfa Ori (Betelgeuze) je chladný veleobr v
pozdním stadiu vývoje. Povrchová teplota je velice nízká
a dosahuje cca 3000oC. Hvězda proto svítí
načervenalým světlem, které je dobře viditelné i prostým
okem. Je to jediná chladná hvězda v souhvězdí Orionu -
také nepatří do asociace mladých horkých hvězd tvořících
Orion, ale je v odlišné vzdálenosti a s asociací Orionu
nemá nic společného.
Z důvodu nízké povrchové teploty lze ve spektru
pozorovat čáry chemických sloučenin (které se v
atmosférách horkých hvězd vyskytovat nemohou), například
oxidy titanu. Čar je tolik, že fakticky nelze stanovit
průběh kontinua.
Zobrazené spektrum ukazuje slabou vodíkovou čáru
Halfa a velké množství čar prvků i sloučenin.
Právě sloučeniny vytvářejí ve spektrech široké pásy, které
se projevují jako "schody" - na detailu spektra jsou
tyto "schody" velmi dobře patrné.
epsilon Aur
r.a.=05h01m58.13s
dec=43o49'23.87"
V=2.99
Sp.Typ: A9Ia
Jedna z nejzáhadnějších hvězd na obloze. Třebaže ji
astronomové sledují už od 19. století, její
skutečná fyzikální podstata je stále ještě předmětem debat.
Jedná se o zákrytovou proměnnou (dvě hvězdy kolem sebe
obíhají tak, že se střídavě při pohledu ze Země zakrývají)
typu Algol, s nejdelší známou periodou oběhu - plných 27.1
roku! Hlavní (primární) složka je sama o sobě fotometricky
proměnná na časové škále týdnů.
Změn jasnosti si poprvé všiml německý astronom amatér
J. H. Fritsch už v roce 1821. Další změny jasnosti byly
zaznamenány v letech 1848, 1876 a 1902, ale teprve v
následujícím roce 1903 astronom H. Ludendorff navrhl, že se
jedná o zákrytovou proměnnou s dlouhou periodou 27 let.
Další zákryty byly v letech 1928-1930, 195-1957 a
1982-1984. Následoval pak zákryt 2009-2011, systematicky
monitorovaný ondřejovskými astronomy.
Spektroskopicky (neřku-li fotometricky) lze detekovat
jen jednu složku. To by nebylo nic výjimečného, stává se
celkem běžně, že rozdíl svítivostí dvou hvězd je takový, že se
na spektrogramu zobrazí jen jedna složka. Záhadná je však
podstata nesvítivé složky v systému epsilon Aur: objekt musí
být na hvězdné poměry neuvěřitelně obrovský. Zatímco normální
doba zákrytu v obvyklých binárních systémech se pohybuje
od desítek minut po desítky dní, zákryt jasné složky eps Aur
trvá více než dva roky!! Kromě toho se zdá, jakoby tmavá složka
byla průsvitná: jasnost systému poklesne o cca 1.3mag,
ale systém je i po dobu zákrytu bez problémů viditelný prostým
okem. Při předposledním zákrytu v letech 1982-1984 navíc objekt
právě uprostřed zákrytu trochu zjasnil, jako by zakrývající
těleso bylo "děravé". V průběhu zákrytu se nijak výrazně
nezmění spektrum jasnější složky (kterou jedinou vidíme).
Změny sice jsou, ale méně výrazné, než astrofyzikové
očekávají.
Tak neuvěřitelně exotický objekt pochopitelně vábí pozornost
astronomů po celá desetiletí. Poslední zákryt probíhal v letech
2009-2011. Tým pod vedením prof. Harmance z MFF UK začal
systematicky sledovat hvězdu už několik let před zákrytem
(první spektrum bylo v Ondřejově pořízeno 9.11.2006), aby
bylo možné srovnat chování systému před zákrytem a po něm. Po
celou dobu zákrytu pochopitelně probíhala mnohem širší
mezinárodní kampaň.
Mimoto si astronomové všimli ještě i dalších, snad méně
nápadných, ale stejně zajímavých skutečností. Bylo to právě
systematické ondřejovské pozorování před zákrytem, které
odhalilo, že systém se po zákrytu chová nepatrně jinak než
před zákrytem - jako by zakrývající těleso za sebou
táhlo jakýsi "ohon", jako obrovská kometa. Přesná podstata
tohoto jevu zůstává dosud nejasná.
Přesná fyzikální podstata této vrcholně zajímavé hvězdy je
i přes půldruhého století výzkumu stále nejasná. Předpokládá
se, že zakrývajícím tělesem je prachoplynný chladný disk,
který nezakrývá hvězdu úplně - hvězda i v maximu zákrytu
trochu "vyčuhuje" přes okraj disku. Tím lze vysvětlit, že
hvězda je viditelná po celou dobu zákrytu i to, že se její
spektrum nemění. Je otázka, jak vysvětlit záhadné zjasnění
uprostřed předposledního zákrytu 1982-1984. Zdá se, že
se projevila fotometrická proměnnost hlavní složky, kterou
jsme mohli sledovat právě proto, že není diskem zcela zakryta.
Každopádně si na vysvětlení všech možných (i nemožných)
domněnek musíme počkat do dalšího zákrytu, který začne
v roce 2036.
|
|
Umělecká představa hvězdy eps Aur. Převzato
z http://www.daviddarling.info/encyclopedia/E/Epsilon_Aurigae.html
|
