Alfréd Jensch

(19. 6. 1912 - 6. 10. 2001)

Narozen v Hirschbergu (dnes Jelenia Góra, Polsko), zemřel v Jeně. Dětství a mládí prožil v Beckenhamu, kde měl jeho otec malý podnik (podnik na co?). Už v Beckenhamu se začal zajímat o techniku a astronomii a postavil si první dalekohled.

Od roku 1933 pracoval jako pozorovatel na observatoři v Sonnebergu. Od 1. dubna 1938 přešel do projekční kanceláře firmy Zeiss do Jeny. V Jeně ale také začal studovat univerzitu (Friedrich Schiller Universität), kterou nedokončil, protože byl roku 1942 povolán do války - naštěstí jako zpravodaj. Na konci války se dostal do amerického zajetí, ze kterého se vrátil roku 1948 a začal opět pracovat pro firmu Zeiss. Přestože formálně neměl potřebné vzdělání, stal se postupně šéfkonstruktérem a vedoucím astrodivize. V padesátých letech vedl konstrukční práce pro dvoumetrový dalekohled v Tautenburgu, který je dodnes největší Schmidtovou komorou na světě. Pak vedl stavbu celé další série dvoumetrových dalekohledů: Šemacha (Ázerbajdžán), Ondřejov, Těrskol (dnes Ukrajina), Rožen (Bulharsko).

Roku 1977 odešel do důchodu, ale až do konce života byl ve spojení s firmou Zeiss a zajímal se o pokroky v astronomické technice.

Ocenění:

1966 - čestná cena ázerbajdžánské Akademie věd.

1967 - státní cena Německé demokratické republiky za vědu a techniku (společně s dalšími spolupracovníky z firmy Karl Zeiss Jena).

1977 - medaile Jan Křižíka udělená Československou Akademií věd

1985 - planetka č. 3245 pojmenována Jensch

1992 - 2m Schmidtova komora observatoře v Tautenburgu pojmenována Alfred-Jensch-Teleskop

Prvním velkým dalekohledem vzešlým z plánů Alfréda Jensche je dvoumetrový dalekohled Observatoře Karla Schwarzschilda (Karl - Schwarzschild Observatorium či také Thuringer Landessternwarte) u Tautenburgu, asi 25km od Jeny. Do provozu byl uveden roku 1960.

Tento dalekohled je podstatně jiné konstrukce než další přístroje projektované Alfrédem Jenschem. Zadavatelé požadovali univerzální přístroj pro široké pole použití, od vysokodisperzní spektroskopie, až po přímé fotografie velkých částí oblohy. Tak vznikl pozoruhodný univerzální přístroj.

Po optické stránce se jedná o Schmidtovu komoru (dodnes největší Schmidtova komora na světě) o průměru sférického zrcadla 2m a o průměru korekční desky 134cm. Pokud technikové odstraní korekční desku, je možné dalekohled používat také v Nasmythově a coudé ohnisku.

Tři možné optické konfigurace tautenburského 2m: Schmidtova komora, Nasmythovo a coudé ohnisko.

V konfiguraci Schmidtovy komory je využívána pro přímé fotografie a fotometrii, konfigurace s Nasmythovým a coudé ohniskem je využívána pro spektroskopii.

Rovněž mechanicky je dalekohled odlišný od ostatních přístrojů postavených pod vedením Alfréda Jensche. Tautenburský přístroj je postaven na paralaktické vidlicové montáží. Paralaktická montáž byla ve své době logickým (a vlastně jediným možným) řešením. Teprve další vývoj výpočetní techniky umožnil stavět velké dalekohledy na mechanicky mnohem výhodnější altazimutální montáž (prvním velkým dalekohledem na altazimutální montáži je sovětský 6m dalekohled na Zelenčukské). Z mechanického hlediska je vidlicová montáž výhodná (poznamenáváme, že i zmíněná altazimutální montáž je vidlicová): přístroj je kompaktní, nevyžaduje zdaleka tak velkou kopuli. Podstatnou výhodou je též to, že není potřeba protizávaží. Avšak k dosažení coudé ohniska je nutné použít celkem 6 zrcadel (duté primární, vypuklé sekundární a 4 rovinná zrcadla). Celkové ztráty na 6 optických plochách snadno dosáhnou desítek procent. Proto ve všech dalších konstrukcích použil Alfréd Jensch asymetrické montáže, která k dosažení coudé ohniska vyžaduje pouze 4 zrcadel (2 rovinná zrcadla místo 4), i když za cenu použití protizávaží.

Srovnání montáže tautenburského a ondřejovského dalekohledu.

Důležité rozdíly najdeme i v konstrukci kopule. Nejde jen o vnější tvar (tautenburská má tvar německé "helmy", zatímco ondřejovská je hladká, což je esteticky hezčí i funkčnější z hlediska obtékání vzdušnými proudy), ale i mechanicky.

Srovnání vnějšího tvaru kopule v Tautenburgu a v Ondřejově. Tautenburská kopule má tvar "německé helmy".

Uvedené rozdíly mezi tautenburským a ondřejovským dalekohledem (samozřejmě rozdílů je mnohem více, uvedli jsme jenom nejdůležitější nebo nejnápadnější) jsou snad zbytečně podrobné, a asi by se hodily spíše do technického popisu ondřejovského dalekohledu než do životopisu Alfréda Jensche. Přesto však zde mají své místo a své opodstatnění. Naším cílem totiž bylo ukázat čtenáři, v čem byla Jenschova velikost. Sbíral zkušenosti a velice operativně je ihned uváděl do praxe. Každý další přístroj, který postavil, je tak vždy ukázkou toho, jak profesně rostl a jak se pokaždé dokázal poučit z každé ze svých prací.