Elektronické detektory

Nenápadnou, ale nesmírně důležitou modernizací byla náhrada skleněných fotografických desek elektronickými detektory od roku 1992. K trvalému používání (tj. fakticky darovala) nám ho Lickova observatoř ve Spojených Státech.

Skleněné fotografické desky sloužily dlouho a velmi dobře. Je snadné mluvit snad až téměř pohrdavě o minulých technikách, ale je pozoruhodné, jakých výsledků věda (a zdaleka nejenom astronomie) dosáhla s těmito "předpotopními" technikami.

To platí beze zbytku i o moderních záznamových médiích - astronomické CCD čipy nejsou ničím jiným, než CCD čipy používanými v mobilních telefonech a digitálních fotoaparátech - jen jsou mnohem kvalitnější a citlivější.

Staré fotografické desky, přes všechny možné vady a nedostatky, však měly i své výhody, k nimž se moderní CCD čipy teprve nyní pozvolna dostávají za cenu nesmírných finančních nákladů.

Poslední fotografické spektrum bylo pořízeno 14. března 1993. Pořídili je astronom Richard Komžík a technik Miloslav Tlamicha a mělo pořadové číslo 5935 (číslo desky). Občas se uvádí mylné datum 15. březen a číslo desky 5938, ale správné údaje jsou 14.3. a 5935.

Záznam v pozorovacím deníku o posledním spektru exponovaném na fotografickou desku a o prvním spektru exponovaném na elektronicky detektor Reticon

Od roku 1992 byl spektrograf vybaven elektronickým detektorem. Jednalo se je jednořádkový detektor Reticon 1872.

Po testech (viz. např. předchozí ukázka z pozorovacího deníku) bylo dne 21. května 1992 pořízeno první elektronické spektrum. (Někdy se mylně uvádí datum 22.květen, ale správně je skutečně 21.květen). Desetiměsíční překryv mezi prvním elektronickým a posledním fotografickým spektrem byl vyvolán testovacím provozem nového detektoru.

Cosi jako testovací provoz se snad zdá být nadbytečné - detektor patřil Lickově observatoři v Kalifornii a byl nový pouze pro ondřejovskou observatoř a její pracovníky. Ve skutečnosti však situace byla komplikovanější. Pracovníci Lickovy observatoře zapůjčili (fakticky darovali) pouze samotný detektor podle hesla "tady máte detektor a dělejte si s ním, co chcete." Dodali i schémata zapojení a elektroniky, ale jakýkoliv ovládací a vyčítací software k dispozici nebyl. Vytvořil je astronom ze stelárního oddělení Dr. Jiří Horn (1940-1994) a později, po Hornově předčasné smrti, se o údržbu a rozvoj softwaru staral Petr Škoda.

Lineární (jednořádkov)ý detektor Reticon. Na prvním obrázku celkový pohled na Dewarovu nádobu s detektorem, na druhém obrázku pohled vstupním oknem na detektor.

První testovací spektrum z Reticonu. Vega, exponovaná 21.5.1992, expoziční doba 380s, oblast kolem vodíkové čáry Hbeta

První řádné spektrum z Reticonu. Vega, exponovaná 28.6.1992, expoziční doba 88s, oblast kolem vodíkové čáry Halfa

Poslední spektrum z Reticonu. 4 Herculis, exponovaná 6. 7. 2000, za mimořádné nepříznivých podmínek (expoziční doba neuvěřitelných 14029s, oblast kolem vodíkové čáry Halfa

V současné době používáme dva elektronické detektory, jedním je vybaven jednořádový spektrograf se Schmidtovou kamerou f=700mm, druhým je ešeletový spektrograf OES (jak jsme již mnohokrát uvedli na jiných místech, jiné spektrografy nepoužíváme). V jednořádovéme spektrografu používáme čip EEV-42-10BX (detektor Pylon Excelon 2048x512BX), chlazený kapalným dusíkem na provozní teplotu -115^oC. V ešeletu používáme čip EEV-42-10-1-368 2048x2048 (detektor Versarray2048B), chlazený kapalným dusíkem na provozní teplotu -110^oC.

Jeden z dříve používaných CCD čipů. Jedná se o Loral ITL 2688x512 pixelů