Jedním z nejrozšířenějších omylů v našem obecném povědomí je představa, že Pražský Hrad je po Vyšehradu druhým nejstarším osídlením na území současného hlavního města. Ve skutečnosti je všechno úplně jinak. Nejstarší slovanské osídlení představuje dnes bez vididtelných stop zaniklé hradiště v pražské Šárce (8. - 9. stol), poté vzniklo hradiště dnešního Hradu (přelom 9. a 10. století) a naposledy Vyšehrad (poč. 11. stol.). Nejmladším (a nikoliv nejstarším !!!) hradištěm je tedy Vyšehrad.
V době knížete Bořivoje (konec 9. stol; + těsně před r. 890) nebylo území dnešního Pražského hradu trvale osídleno. Nacházelo se zde totiž pravděpodobně sněmovní pole a kultovní okrsek (pohanské obětiště ??), a proto zůstávalo toto místo úmyslně neosídleno, aby bylo neutrálním územím. Centrální částí byl pahorek Žiži, nejvyšší místo kopce, který se nacházel v místech dnešního západního průčelí svatovítské katedrály. Název Žiži se odvozuje buď od příbuzenství ke slovu žhnouti (a tedy naznačuje kultovní význam místa) nebo od slova sieža (staroslov. slovo přeložitelné jako seděti nebo usednouti). Zhruba v místech dnešního Starého proboštství (a tedy v oblasti vrcholku Žiži) se totiž patrně nacházel kamenný knížecí stolec, na kterém probíhala slavností intronizace zvolených českých knížat.
Vrcholek kopce nebyl v té době nijak výrazne opevněn, neexistovala zde žádná hradba, ba ani obyčejná dřevěná palisáda. Pouze velice mělký příkop (pod 1 m hloubky) symbolicky ohraničoval kultovní okrsek (území ``tabu''??).
V době knížete Bořivoje patřilo území dnešních Čech pod sféru vlivu státního útvaru, z něhož právě v té době vznikala Velká Morava. Když byl Bořivoj kol. roku 880 na Moravě pokřtěn arcibiskupem Metodějem, propuklo vzápětí povstání českých knížat -- nebylo však zamířeno jenom proti křesťanství, ale (možná především) proti posilování závislosti na moravském vládci Svatoplukovi. Bořivoj uprchl na Moravu. Vzpoura netrvala dlouho (nanejvýš dva až tři roky). Svatopluk ji rozdrtil a dosadil svého ``zástupce pro česká knížectví'' Bořivoje zpět. Posílený Bořivoj nekompromisně nechal (velmi symbolicky) zasypat symbolický příkop kolem posvátného okrsku a před kultovním okrskem postavit nejstarší pražský kostel, zasvěcený Panně Marii. Nepostavil jej na centrální výšině Žiži, patrně proto, aby zachoval význam kamenného intronizačního stolce. Možná také proto, že jeho postavení přece jenom nebylo až tak neotřesitelné.
Bořivoj zemřel těsně před r. 890, patrně r. 889. Jeho syn Spytihněv I. zahájil výstavbu pražského hradiště. Nejstarší opevnění tedy pochází z přelomu 9. a 10. století. Za Spytihněvovy vlády také došlo k pádu a zániku Velké Moravy (r. 906) a česká knížectví se začala pomalu obracet od byzantského kulturního vlivu, reprezentovaného v našich oblastech právě Velkou Moravou, k latinskému, který v té době reprezentovala říše východofrancká.
Původní hradiště prakticky přesně kopírovalo dnešní půdorys Pražského Hradu. Ostatně, z terénních důvodů tomu ani nemohlo být jinak. Terénní profil původního kopce a pahorku Žiži se velice výrazně lišil od dnešní podoby základů Pražského Hradu a Hradčanského náměstí.
Na východní straně dnešního Hradčanského náměstí, zhruba v místech Lví brány (kde stojí čestná stráž) se táhla od rokle potoka Brusnice (dnešního Jeleního příkopu) až ke stráni nad Malou Stranou úzká strž, která tvořila přirozenou západní hranici pražského hradiště.
Území dnešního Pražského Hradu mělo tehdy tvar skalního hřebenu, táhnoucího se vzhůru podél dnešních Starých zámeckých schodů a dále hradištěm až k výše zmíněné strži. Zhruba lze říci, že osa Pražského Hradu vyznačuje průběh tehdejšího hřebenu. Mohl tedy plným právem kronikář Kosmas ve své Kronice (psal 1120 - 1125), že se Hrad podobá hřbetu delfína.
Tehdejší rokle potoka Brusnice byla také hlubší a strmější než dnes.
Teprve v dobách pozdějších, prakticky od 13. do 18. století, byly tyto terénní profily prakticky smazány. V místech někdejšího knížecího paláce a ve svahu nad Malou Stranou dosahuje mocnost navážky až 10 metrů. Právě díky navážkách se až do dnešních dnů zachovala řada románských stavebních prvků původního Hradu a dokonce část původních hradeb, zazděných dnes do tělesa jižních křídel Hradu. Je tomu v podstatě tak, že někdejší nadzemní stavební prvky (klenby, oblouky...) tvoří vlastně románská sklepení dnešního Hradu.
Schematický příčný profil někdejšího pražského hradiště je načrtnut
na následujícím obrázku:
| Profil území Pražského hradu v pohledu od západu k východu. Původní profil terénu někdejšího hradiště je vyznačen tmavohnědou barvou. Současný terénní profil, zvýšený navážkou, je světlehnědý. Velmi schmaticky je načrtnuto umístění svatovítské rotundy a dnešní katedrály. |
|
Pražský Hrad na konci 10. století. A -- západní předhradí B -- kostelík Panny Marie C -- centrální část hradiště D -- rotunda sv. Víta E -- knížecí palác F -- ženský benediktinský klášter s kostelem sv. Jiří G -- východní předhradí H -- rokle před dnešním 1. nádvořím (zhruba na hranici mezi Hradčanským náměstím a 1. nádvořím). Rokle se táhla od dnešního Arcibiskupského paláce až k malostranskému svahu. Někteří archeologové dnes kladou knížecí sidlo do jiných částí centrálního hradiště než je zobrazeno pod písmenem E. |
| Biskupův palác s kaplí, 1. polovina 11. stol. |
|
Pražský hrad v pol. 13. století. A -- západní předhradí B -- Bílá věž C -- Biskupská věž D -- Biskupův palác s kaplí E -- bazilika sv. Víta F -- klášter kostela Pražského G -- klášter při bazilice sv. Jiří H -- knížecí (královský) palác I -- věž purkrabství J -- Černá věž |
|
Stavební fáze vývoje katedrály sv. Víta Šedivou barvou je vyznačena původní svatovítská rotunda založená knížetem Václavem (domnělá podoba). Černě je zakreslena bazilika zal. knížetem Spytihněvem II. v 11. stol. Obrysy zachycují dnešní půdorys katedrály sv. Víta. |
|
Půdorys baziliky sv. Jiří -- dnešní podoba: A -- hlaví loď B -- severní věž C -- jižní věž D -- krypta E -- kaple sv. Ludmily F -- hroby přemyslovských knížat G -- kaple sv. Jana Nepomuckého |
| Celkový půdorys svatojiřského konventu ve středověku |