Pod pojmem "pokovení" astronomického zrcadla si dnes představujeme již téměř výhradně "napaření" vysoce odrazivé tenké vrstvy kovu (zejména hliníku). Dříve používaný chemický proces "postříbření" zrcadla se dnes již příliš nevyužívá.
Napaření odrazivé vrstvy je fyzikální proces prováděný ve vysokém vakuu; zrcadlo se umístí do vzduchotěsně uzavíratelné "pece"; po vnitřním obvodu pece jsou rozloženy odporové drátky, na které se uchytí kousky hliníku. Pec se uzavře a vývěvou se vyčerpá vzduch. Pak se elektrickým proudem zahřeje hliník na vysokou teplotu. Materiál se odpařuje do vzduchoprázdného prostoru pece a "sráží se" na chladných plochách; tím se vytváří tenká vysoce odrazivá vrstvička (hliník se napařuje na všechny plochy uvnitř pece, tj. nejenom na aktivní plochu zrcadla). K ochraně této vrstvy se ještě napaří vrstvička průhledného materiálu (oxidu křemičitého).