Edwardův otec Nathaniel Pigott se nar. v roce 1725 ve Whittonu v Middlesexu. Byl synem Ralpha Pigotta a Alathey, dcery osmého vikomta Williama Fairfaxe z Gilling Castle. Odcestoval (mj.) do Caen v Normandii, kde se seznámil a oženil s Annou Mathurinou de Beriol (datum svatby není známo). Měli spolu tři syny, uváděni jsou však vždy pouze dva, starší Edward a mladší Gregory. Nejstarší syn zemřel v útlém dětství, a proto bývá zpravidla vynecháván. V roce 1771 opustil Nathaniel Pigott Caen a vrátil se do Anglie. Deset let žil ve Frampstonu v Glamorganshire, potom se přestěhoval do Boothamu, kde se věnoval vědecké práci.
Nathaniel Pigott se živě zajímal o současnou vědu, mj. také astronomii, a dopisoval si například s Williamem Herschelem a královským astronomem Nevilem Maskelynem.
V Caen pracoval se 6-tistopým Dollondovým refraktorem. Dne 16. srpna 1765 zde pozoroval částečné zatmění Slunce, 3. června 1769 pozoroval přechod Venuše přes sluneční disk. Zaznamenával i meteorologická data (pozorování z let 1765-1769 zaslal Royal Society v Londýně).
V roce 1772 určil během pětiměsíční výpravy, zeměpisnou polohu klíčových měst v Nizozemí (Flandry). K určení zeměpisné délky využil pozorování zákrytů jupiterových měsíců. V těchto pozorováních mu již pomáhal jeho syn Edward.
Za výsledky svých pozorování byl Nathaniel Pigott zvolen členem caenské Akademie Věd (1764), Královské Společnosti v Londýně (1772) a Pařížské Akademie (1776).
Edward Pigott byl patrně nejstarším (není to však známo jistě) synem Nathaniela Pigotta.
Zájem o astronomii ziskal nepochybně právě od svého otce a prováděl astronomická pozorování již od roku 1768 (určování zeměpisné délky). Pomáhal otci s určováním zeměpisné polohy nizozemských měst (1772).
V letech 1778-9 zkoumal a mapoval oblast ústí řeky Severnu.
23. března 1779 objevil ve své pozorovatelně v rodinném sídle Frampston House mlhovinu ve Vlasech Bereniky, 22. listopadu 1783 v Yorku objevil kometu.
10. srpna 1784 objevil proměnnou hvězdu Eta Aquilae a 5. prosince odhadl periodu proměnnosti na 7 dní, 4 hodiny a 38 minut (asi o 26 minut delší než je správná hodnota).
Roku 1786 publikoval katalog padesáti proměnných hvězd (zahrnul i hvězdy podezřelé z proměnnosti).
V roce 1786 odjel s otcem do Louvain v Nizozemsku, kde sledovali přechod Merkuru přes sluneční kotouč (3. května 1786). Po návratu do Anglie publikoval pozorování polární záře, kterou sledoval 23. února 1789 v Kensingtonu.
Později se usídlil v Bathu (1795??). Zde objevil proměnné R Coronae Borealis a R Scuti (další pozorování R Scuti publikoval v r. 1805 ve Fontainebleau). V roce 1803 se Edward vydal znovu na kontinent, ale došlo k nečekanému zhoršení vztahů mezi Anglií a napoleonskou Francií a Edward byl internován ve Fontainebleau. Na žádost jeho vlivných francouzských přátel mu úřady umožnily přístup ke knihám a další vědecké práci. V roce 1806 byl propuštěn.
Podle astronoma Mädlera prý pozoroval velkou kometu r. 1807, je to však současně poslední zmínka o něm.