Skotský učenec, matematik a učitel, zakladatel první anglické školy pro neslyšící.
Thomas Braidwood nebyl jediný ani první, kdo se snažil podat neslyšícím lidem pomocnou ruku a vřadit je, pokud to bylo možné, do běžného života. Zmiňovali jsme se sice o přezíravém vztahu společnosti k postiženým lidem (který do velké míry vyplýval jednak z nepochopení, jednak z celkového filozofického vnímání světa a postavení člověka v něm), to však neznamená, že nebyli lidé, kteří měli jiný názor a nebáli se ho prosazovat.
První použitelnou znakovou řeč vytvořil španělský mnich Melchior de Yebra pro své spolubratry v klášteře, aby spolu mohli komunikovat, ačkoliv měli nakázané přísné mlčení.
V roce 1755 francouzský kněz Charles Michel de L'Eppe (1712-1789) začal vzdělávat neslyšící studenty v Paříži, od roku 1762/3 se snažil učit neslyšící studenty v běžné škole (ve městě Truffaut).
V roce 1769 Samuel Heinicke (14. 4. 1727-30. 4. 1790) začal vzdělávat neslyšící studenty v Německu, roku 1778 založil v Lipsku školu pro neslyšící, kde učil mj. odezírání ze rtů.
Mezitím, v roce 1760, začal výše zmíněný Thomas Braidwood vzdělávat neslyšícího syna bohatého edinburghského obchodníka, který ztratil sluch ve třech letech věku. Brzy založil školu pro neslyšící, kterou v roce 1783 ji přestěhoval do Londýna (škola byla známa pod jménem "Old Kent Asylum for the Deaf and Dumb").
Učil studenty odezírat ze rtů a vymyslil znakovou řeč, "dvouruční" abecedu, (písmena se vyjadřují pomocí gest obou rukou), která se v Británii používá dosud.
Jeho vnuk John Braidwood založil v r. 1812 školu první školu pro neslyšící ve Spojených Státech (ve městě Cobb ve Virginii), která však měla jen krátkého trvání.