Úvod

Planetky

Pozorování

Odkazy


Přírůstky
O autorech
Titulní strana


hledej:

 

(999) Zachia

Objevitel: K. Reinmuth
Datum objevu: 9. 8. 1923
Místo objevu: Heidelberg
Základní označení: 1923 NW

Pojmenována na počest astronoma a matematika Franze Xavera svobodného pána von Zacha (1754-1832). Byl ředitelem observatoře Seeberg poblíž města Gotha v Německu. Von Zach znovunalezl planetku (1) Ceres, využívaje přitom Gaussových výpočtů, protože planetka byla ztracena v důsledku vážného onemocnění Piazziho, který ji proto nemohl dostatečně dlouho po svém objevu sledovat. Von Zach založil časopis "Monatliche Correspondenz zur Beförderung der Erd- und Himmelskunde", který byl hlavním médiem pro výměnu a zdokonalování pozorování a zpracování dat prvních asteroidů.

[Planetka byla zařazena do našeho seznamu 14. 5. 2001, citace byla zveřejněna v H 95 , překlad -pp-]
Dráha planetky ve sluneční soustavě

František Xaver Zach

Narodil sa 4. 6. 1754 v Bratislave. Už na strednej škole sa zaujímal o prírodné vedy, no podľa rodinnej tradície ho čakala dôstojnícka kariéra. Absolvoval cisársku vojenskú akadémiu vo Viedni. Matematiku a astronómiu študoval v Londýne, doktorát práv a filozofie získal v Oxforde.

V roku 1786 vstúpil do služieb sasko-gothského vyslanca Ernesta II., ktorý podporoval Zachov záujem o astronómiu a zveril mu stavbu hvezdárne na Seebergu pri Gothe. Od roku 1791 sa Zach stal jej riaditeľom. Hvezdáreň si rýchlo získala vo vedeckom svete veľmi dobrú povesť a na pozorovania sem chodili astronómovia z mnohých krajín. V roku 1798 v nej zorganizoval prvý medzinárodný astronomický kongres.

František Xaver Zach

Venoval sa predovšetkým pohybom Slnka, pozoroval opozíciu Marsu i prechody Merkúra cez slnečný disk, uznanie a slávu mu priniesli jeho zemepisné efemeridy (Geographische Ephemeriden). Na základe Gaussovej predpovede znovuobjavil planétku Ceres.

Práce písal po nemecky, latinsky a francúzsky. Od roku 1788 práce publikuje vo svojom časopise Allgemeine Geographische Ephemeriden, ktorý vychádzal vo Weimare. Výsledky pozorovaní Slnka vydal v diele Novae et correctae tabulae motuum solis (Nové a opravené tabuľky pohybov Slnka) (1792). Od roku 1800 vydáva mesačník, ktorý rediguje do roku 1827 (Monatliche Correspondenz zur Beförderung der Erd - und Himmelskunde).

Určitý čas prežil v Janove, aktívne sa zúčastnil na budovaní hvezdární v Neapole a Lucce. 12 rokov pôsobí vo Švajčiarsku (Ženeva, Elfenaub pri Berne). V Ženeve založil astronomické observatórium (z tohoto obdobia sú cenné jeho gravimetrické výskumy). V roku 1827 odchádza do Paríža.

Rozsiahla bola jeho spolupráca napr. s Hellom, Jakovlevom, Bakuninom, Eulerom a katrografom Lipským. Uhorská akadémia vied ho v roku 1832 in memoriam menovala za svojho člena. Bakunin ho odporúčal za člena Ruskej AV.

Zomrel na choleru 2. 9. 1832 v Paríži

Pavol Rapavý

Niektoré zdroje:

  1. J. Barica: Vede a národu, Bratislava, Smena, 1988
  2. Kol: Matematici, fyzici a astronómovia na Slovensku II, Bratislava, JSMF, 1999