Úvod

Planetky

Pozorování

Odkazy


Přírůstky
O autorech
Titulní strana


hledej:

 

(7440) Závist

Objevitel: M. Tichý
Datum objevu: 3. 1. 1995
Místo objevu: Kleť
Základní označení: 1995 SA1

Pojmenována po místu nejdůležitějšího starověkého keltského oppida v Čechách. Je situováno jižně od Prahy, skládá se ze dvou částí pojmenovaných Hradiště a Šance. Bylo založeno v šestém století př. Kr. a zničeno bylo o pět století později. Valy, kamenné zdi, příkopy a akropole jsou nejpůsobivějšími zbytky ukazující keltskou historii objevitelovy rodné země od založení po dnešní časy.

[Planetka byla zařazena do našeho seznamu 19. 5. 1999, citace byla zveřejněna v MPC 34625 (4. 5. 1999), překlad -lv-]
Dráha planetky ve sluneční soustavě

Závist je na jižním okraji Prahy; zatímco Šance jsou ještě v Praze, Hradiště je už za hranicemi města. Na Závisti jsou základy nejstarší známé kamenné architektury v Čechách. Závist byla umístěna na strategické poloze nad soutokem Berounky a Vltavy (Berounka po povodni v polovině 19. století změnila koryto a nyní se vlévá do Vltavy o pár set metrů severněji v Lahovicích).

Plán keltského oppida na Závisti (z knihy Lubora Poka - Fraganeo)

Na přelomu 6. a 5. století př. Kr. zde vzniklo starokeltské hradiště, sídlo významného vládce minimálně středních Čech. V té době proudily na hradiště dovezené předměty z jižního světa Řecko, Řím, Etrurie). Záhy po velkolepé přestavbě (kamenná architektura) hradiště vyhořelo (cca 380 př. Kr.) a bylo na téměř dvě století opušteno. Kolem roku 180 př. Kr. zde keltští Bójové založili nejstarší oppidum v zaalpské oblasti a jako významné centrum potom existovalo minimálně do roku 50 př. Kr., kdy bylo střediskem keltských řemesel, mincovnictví, je zde řada dokladů obchodních kontaktů, importy (především římské), i víno v amforách, nalezeny byly též doklady znalosti písma.


Hlava héroa ze Závisti, pochází zřejmě ze starší doby a jeví stopy antických vlivů (z knihy Lubora Poka - Fraganeo)

Závist je největší dosud známé keltské oppidum u nás a jedno z největších vůbec. Zbytky byly patrné z řeky ještě v 17. století. Ve století 20. pak proběhl archeologický výzkum - akropole byla rozkopána, ale nálezy nejsou dosud úplně zpracovány. Památka bohužel nebyla vhodným způsobem zakonzervována a zpřístupněna veřejnosti; odhalené zbytky jsou tak vystaveny erozi přírodní i lidské.

Petr Juřina a -lv-