Úvod

Planetky

Pozorování

Odkazy


Přírůstky
O autorech
Titulní strana


hledej:

 

(1931) Čapek

Objevitel: L. Kohoutek
Datum objevu: 22. 8. 1969
Místo objevu: Bergedorf
Základní označení: 1969 QB

Pojmenována na památku Karla Čapka (1890-1938), českého dramatika a romanopisce, nejznámějšího svými alegorickými divadelními hrami "R. U. R", (Rossum's Universal Robots), "Ze života hmyzu" a románem "Krakatit". Předvídal jak ničivé možnosti jaderné fyziky, tak i morální problémy, které tyto možnosti mohou přinést.

[Planetka byla zařazena do našeho seznamu , citace byla zveřejněna v MPC 18447 , překlad -lš-]
Dráha planetky ve sluneční soustavě

Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích, zesnul 25. prosince 1938 v Praze. Jako prozaik se začal projevovat už za vysokoškolských studií. Některé prózy - a také komedii Láska hra osudná - napsal se svým bratrem Josefem. Od mládí měl zájem i o časopisy. Vztah k novinám dokládá nejen rozsáhlá časopisecká publicistika, ale i to, že po celý život byl zaměstnán jako novinář.

Pro Čapkovo první tvůrčí období, spadající do posledních let před první světovou válkou a prvních let po ní, je kromě povídek (Boží muka, 1917) příznačný zájem o divadlo, který se projevil v letech 1921-1923 i tím, že působil jako dramaturg a režisér v Městském divadle na Královských Vinohradech. V krátkém sledu tehdy uvedl hry Loupežník (1920), R.U.R. (1921) a Věc Makropulos (1922). Drama R.U.R., jehož hrdiny jsou, spolu s dalšími lidmi, roboti, bylo s velkým ohlasem uváděno na divadlech mnoha zemí. Slovo robot se stalo jako jedno z mála slovanských slov obecně užívaným termínem. S bratrem Josefem napsal komedii Ze života hmyzu (1922) a Adam Stvořitel (1927). Epilogem jeho práce pro divadlo byla Bílá nemoc (1937) a Matka (1938), jimiž varoval před nebezpečím nové světové války a před politickými diktaturami.

V letech dvacátých až do počátku dalšího desetiletí se hlavně soustředil k povídce, v níž dosáhl velkého mistrovství, takže bývá považován za jednoho z jejich nejúspěšnějších pěstitelů ve 20. století. Vydal soubory Trapné povídky (1921), Povídky z jedné kapsy (1929) a Povídky z druhé kapsy (1929). S tímto literárním žánrem souvisejí Apokryfy, souborně vydané až po jeho smrti v roce 1945, kniha Devatero pohádek (1931), ale i zahradníkův rok (1929) a Dášeňka čili Život štěněte (1933). Menšími literárními žánry byly i cestopisy Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932) a Cesta na sever (1936), což byl žánr v díle předních evropských prozaiků 20. století zcela ojedinělý.

Ve třetím tvůrčím období se Karel Čapek soustředil k románu. Prolog k němu představuje utopický román Továrna na Absolutno (1922) a zejména Krakatit (1924). V letech třicátých to byly romány Hordubal (1933), Povětroň (1934) a Obyčejný život (1934), po nichž přichází Válka s mloky (1936) a První parta (1937). Nedopsán zůstal Život a dílo skladatele Foltýna.

V meziválečných letech se Karel Čapek exponoval i v PEN clubu, jehož českou pobočku v Praze založil. Především ale jako přesvědčený demokrat a humanista v letech 1918-1938 podporoval Masarykovu koncepci Československa a odhodlaně ji bránil i po Masarykově smrti proti vnitřním a hlavně zahraničním nepřátelům. Ve druhé polovině třicátých let se stal spolu s prezidentem Edvardem Benešem a zesnulým Tomášem G. Masarykem symbolem Československa ohroženého Hitlerovým Německem. Mimořádný ohlas i význa měla jeho třídílná kniha Hovory s T. G. Masarykem (1928-1933).

František Černý