Úvod

Planetky

Pozorování

Odkazy


Přírůstky
O autorech
Titulní strana


hledej:

 

(18531) Strakonice

Objevitelé: M. Tichý, Z. Moravec
Datum objevu: 4. 12. 1996
Místo objevu: Kleť
Základní označení: 1996 XM2

Strakonice jsou jihočeské město známé svým gotickým hradem, leží na soutoku řek Volyňka a Otava. Město je umístěno v srdci Prácheňska, které je dudáckým krajem.

[Planetka byla zařazena do našeho seznamu 26. 9. 2002, citace byla zveřejněna v MPC 46684 (21. 9. 2002), překlad -lv-,-pp-]
Dráha planetky ve sluneční soustavě

Město Strakonice leží v jižních Čechách na průsečících zeměpisných souřadnic 49o 15' až 49o 17' severní šířky a 13o 51' až 13o 54' východní délky. Rozkládá se na úbočích spadajících do údolí řeky Otavy, do níž se zhruba uprostřed města vlévá řeka Volyňka. Severní, levý břeh řeky je nejjižnějším výběžkem Středočeské vrchoviny; jižní, pravý je úpatím Šumavského podhůří. Nadmořská výška města je v rozmezí 390 až 430 m n. m. Průměrná roční teplota je přibližně +5o C, srážky dosahují 550 až 600 mm ročně. Počet obyvatel je v současné době vyšší než 25 tisíc. Město tvoří tyto obvody: Strakonice I. (bývalé Velké a Malé město), Strakonice II. ( kdysi předměstí Bezděkov, pak Nové Strakonice, vsi Žabokrty a Lom), Podsrp, Přední Ptákovice, Modlešovice, Hajská, Dražejov, Nový Dražejov (původně Virtova ves), Střela, Řepice, Rovná, Droužetice a Mutěnice.

Původ jména města kdysi spojoval Václav Krolmus s hejny strak, které se v současné době stávají znovu téměř domácími opeřenci. Název však pochází od Strakoniců nebo Strachoniců, tedy příslušníků lidu praotce Straky, Stracha, Strakoně či Strachoně.

Dominantou města je strakonický hrad, který byl založen na soutoku Volyňky a Otavy na začátku 2. poloviny 12. století Bavory ze Strakonic (v erbu měli střelu), kteří tu usadili johanitský řád; ke konečnému rozdělení hradu na část bavorovskou a johanitskou došlo v roce 1243; později, v roce 1402, získal řád celý hrad a panství. Řád johanitů, rytířů svatomářských, sv. Jana Jeruzalémského, později nazvaný rytíři rhódskými a od roku 1530 po usídlení na ostrově Maltě se jim říkalo rytíři maltští, maltáni, vládl ve městě téměř 700 let. Výraz ,,maltézští rytíři, maltézáci“ je podle pravidel češtiny neodůvodnitelný a nesprávný, jak upozornil již před více než 400 lety August Česlav Ludikar. Vznikl v době pronikání germanismů do čestiny. Na první pohled vás jistě upoutá velká hradní věž, tzv. Rumpál, která byla vystavěna kolem 13. století a sloužila jako vězení a to dosti kruté vězení. Je to válcová, do břitu protažená věž, která je přístupná z paláce po zachovaném hradebním ochozu. Při pěkném počasí je z ní opravdu krásný výhled na město.

Ve Strakonicích se narodil první moderní český básník František Ladislav Čelakovský, zdejším rodákem byl také Josef Šmidinger, který byl vzorem postavy Matouše Vrby v Jiráskově F. L. Věku. Podle Josefa Šmidingera je také pojmenována místní knihovna, která je v nádherném prostředí strakonického hradu. Ve Strakonicích přišel na svět i prof. Josef Skupa, tvůrce loutek Spejbla a Hurvínka, které obdivovali diváci v mnohých koutech světa a dodnes jsou tyto postavičky populárními mezi všemi generacemi diváků. Poprávu jsou i na hvězdném nebi mezi planetkami z českých luhů a hájů. Pravidelně se již po mnoho let pořádá loutkový festival Skupovy Strakonice.

Nejstarším průmyslovým závodem ve Strakonicích je pivovar založený r. 1649, jímž si právováreční měšťané zjednodušili vary piva. V roce 1812 byl Wolfem Fu“rthem položen základ dnešního Fezka, které se taktéž na celém světě proslavilo svými vlnařskými výrobky a především oblíbenými fezy. V roce 1919 se začalo pracovat v dnešní ČZ (původně Jihočeská zbrojovka, poté ČZM – České závody motocyklové). Dnes ČZ spolupracuje s italskou Cagivou a součástí ČZ je i oddíl Desta – vysokozdvižné vozíky a prachatická Klima. Neodmyslitelnou částí Strakonic je letiště V lipkách a vedlejší kynologické cvičiště, které úzce spolupracuje s Armádou ČR a kde se tradičně konají různé speciální závody – tzn. mají tu dostaveníčka záchranáři a to i profesionální, specialisté na pachové práce , psi obranářští, svůj prostor tu má i agility a další psí specializace. Ve městě máme i několik špičkových chovatelů koní a prvotřídních jezdců. Ať již jsou to chovatelé, tedy spíše chovatelky anglických polokrevníků netolické linie, označovaných A 1/2, tak tu je i chovatelka tzv. koní nebeských - achaltekinců a huculů a i jedna chovatelka velmi významné linie anglických plnokrevníků, značených A 1/1. Ve Strakonicích působí jedna parkurová jezdkyně evropské třídy , dále jsou tu jezdci westernoví a jedna jezdkyně má dostihovou a military průpravu + specializaci na koně fríské (jistě si vzpomenete na film Jestřábí žena a krásného hřebce Goliáše, což byl právě dokonalý představitel koní fríských, typických karosiérů – tedy koní vhodných do slavnostního zápřahu). Ve Strakonicích má slavnou minulost, přítomnost a doufejme i budoucnost hokej, fotbal a volejbal. I vodní pólisté dokáží nadchnout své příznivce. Samozřejmě musíme připomenout dudácké festivaly, které se konají každé dva roky a pravidelně se do Strakonic sjíždějí dudácké soubory z celého světa. Každý účastník se těší především na dudácké kasací, které se koná vždy kolem půlnoci na nádvoří strakonického hradu a je zahajováno slavnostním průvodem dudáků celým městem za svitu pochodní.

Ve městě máme samozřejmě i významné vědce, spisovatele, hudebníky, nu prostě asi jako v každém větším seskupení lidí. Ve Strakonicích se narodil doc. dr. Břetislav Večerek, CSc. přednosta katedry lékařské chemie a toxikologie lékařské fakulty Karlovy univerzity v Praze. Byl synem strakonického učitele. Ve strakonické nemocnici pracoval doc. dr. Dimitrij Slonim, DrSc., který se mimo jiné zasloužil o vypracování látky pro preventivní očkování např. proti dětské obrně.

Blízký vztah k městu má básník Jiří Žáček. Jeho otec prožil školní léta na zdejším gymnáziu a syn jej dlouho jezdíval navštěvovat. Zdejším gymnáziem a školami dalších stupňů prošli také prof. Nora Grumlíková a Václav Hudeček. Dětská léta prožil ve Strakonicích Václav Riedelbauch, autor Rožmberské sonáty pro dechy a bicí, Smrtelné rondy pro orchestr a dalších děl. Ze Strakonic pochází Jindřich Jindrák, barytonista Národního divadla.

Pro hvězdáře bude zajímavostí, že kdysi ve Strakonicích fungoval i astronomický kroužek při ČZM a byla tu i malá soukromá hvězdárna – dnes již bohužel zbouraná. Poté astronomické aktivity vymizely a zbylo pár nadšenců, kteří amatérsky pozorují.

Na závěr snad jen tolik – Strakonice jsou krásné jihočeské město, brána Šumavy, kde má svoji tradici třeba i rýžování zlata. Řeka Otava byla donedávna tak čistá, že zde žili raci a perlorodky. Nádherné je strakonické Podskalí a je to ráj pro vodáky. Na své by si v blízkém okolí přišli i speleologové, paleontologové, botanici, zoologové, archeologové….Prostě Strakonice stojí za to vidět. A i tmu tu ještě máme leckde hustou tak, že by se dala krájet, tož zveme i astronomy.

Heny Zíková