Úvod

Planetky

Pozorování

Odkazy


Přírůstky
O autorech
Titulní strana


hledej:

 

(14976) Josefčapek

Objevitel: P. Pravec
Datum objevu: 27. 9. 1997
Místo objevu: Ondřejov
Základní označení: 1997 SD4

Josef Čapek (1887-1945) byl umělcem širokých zájmů, byl malířem, grafikem a spisovatelem, autorem příběhů pro děti a spolu se svým bratrem Karlem autorem divadelních her. Část jeho umělecké tvorby byla ovlivněna rostoucím ohrožením Československa ze strany fašistů.

[Planetka byla zařazena do našeho seznamu 14. 5. 2001, citace byla zveřejněna v MPC 42674 (9. 5. 2001), překlad -pp-]
Dráha planetky ve sluneční soustavě

Josef Čapek, mnohostranný umělec (výtvarník, spisovatel) a publicista Josef Čapek se narodil 23. 3. 1887 v Hronově ve východních Čechách jako syn lékaře Antonína Čapka. Jeho mladším bratrem byl světově známý spisovatel a žurnalista Karel Čapek. Dětství prožil Josef Čapek v Podkrkonoší (Malé Svatoňovice, později Úpice). V letech 1904-1910 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Od roku 1907 ve spoluautorství s bratrem Karlem časopisecky publikoval řadu drobných próz a článků o výtvarnictví a literatuře. V říjnu 1910 odjel do Paříže, kde navštěvoval výtvarné kursy a seznamoval se světovým uměním.

Po návratu v roce 1911 vstoupil do nově založeného sdružení Skupina výtvarných umělců; v roce 1912 na skupinové výstavě poprvé představil své obrazy. Zároveň rozvinul rozsáhlou publicistickou činnost zaměřenou na propagaci moderního umění a na výklad jeho principů. Čapkův nesouhlas s příliš dogmatickým pojímáním modernosti zanedlouho vedl k jeho rozchodu se Skupinou; krátce pak byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Čapkovy obrazy z této doby představují osobitou variantu kubismu, zřejmé jsou i podněty expresionismu. Během první světové války napsal soubor expresivně laděných próz Lelio (1917).

V roce 1918 založil Josef Čapek spolu s dalšímu umělci výtvarnou skupinu Tvrdošíjní; její šestá výstava v roce 1924 byla první soubornou Čapkovou výstavou. Od roku 1929 vystavoval spolu s výtvarným odborem spolku Umělecká beseda. Po první světové válce se výrazně rozšířil okruh Čapkových výtvarných aktivit, vedle obrazů vytvořil velké množství novinových kreseb, knižních obálek a ilustrací, pracoval jako jevištní výtvarník apod. V Čapkově malířské tvorbě se ve 20. letech zvýrazňuje sociální aspekt (tzv. období periférie), později vystupují do popředí zvláště krajinné a dětské motivy.

Podobu Čapkovy slovesné tvorby silně poznamenal jeho vstup do novinářské oblasti. V roce 1918 se stal členem redakce deníku Národní listy (zároveň v letech 1918-1920 redigoval satirický časopis Nebojsa), od dubna 1921 až do srpna 1939 pak pracoval v redakci nejvýznamnějšího meziválečného deníku Lidové noviny. Pro noviny napsal mnoho výtvarných příspěvků (hlavně referátů o výstavách), ale také řadu článků, fejetonů a sloupků o politických a společenských otázkách i o prpblémech.

Literární dílo Josefa Čapka z meziválečného období není obsáhlé, ale má pro českou kulturu značný význam (baladická novela Stín kapradiny, 1930; meditativní próza Kulhavý poutník, 1936). Spolupracoval také s Karlem Čapkem na několika dramatických textech a byl autorem oblíbené dětské knížky Povídání o pejskovi a kočičce (1928). Aforismy a deníkové záznamy z druhé poloviny 30. let byly vydány až posmrtně (Psáno do mraků, 1947).

Ve 30. letech se Josef Čapek intenzivně angažoval v boji proti nacismu (novinové články, cykly karikatur). Jeho tehdejší malířskou tvorbu charakterizuje expresivnost, patetičnost a tendence k monumentálnosti (obrazové cykly Oheň a Touha, 1938-1939). Dne 1. 9. 1939 byl Josef Čapek zatčen a postupně vězněn v několika koncentračních táborech (Dachau, Buchenwald, Sachsenhausen, Bergen-Belsen). V Bergen-Belsenu patrně v dubnu 1945 podlehl epidemii skvrnitého tyfu. Jeho symbolický hrob je na vyšehradském hřbitově v Praze. Posmrtně byly publikovány básně napsané během věznění (Básně z koncentračního tábora, 1946).

Petr Mareš