Hradsko u Kaniny - Staroslovanský Canburg?

Orientační mapa: viz. http://mapy.atlas.cz

Sklenář K. a kol.:Archeologické památky. Čechy, Morava, Slezsko. Edice Museion, Opava, 1993, str. 90.

Hradiště na mohutném terénním bloku (335 metrů nad mořem) nad údolím říčky Pšovky (Kokořínského potoka), proti hradu Kokořínu. Oválná náhorní planina (9.3 ha), zemědělsky obdělávaná, spadá prudce pískovcovými skalami do hloubky 100 metrů na západ ke Pšovce a jen o málo méně na jih do Kaninského dolu a na sever do rokle. S okolním terénem má spojení pouze na východ šíjí širokou jen asi 70 metrů a sedlovitě sníženou, na níž je dnešní ves Hradsko (místní část Mšena). Tato šíje byla opatřena krátkým, ale mocným opevněním ze dvou linií valů. Vnější obloukovitý val s vnějším příkopem byl přímo ve vsi, u návsi; zmizel už téměř beze stopy, ačkoliv v poslední fázi měl 14 metrů šířky, dvojitou hradbu z pískovce a opuky, s dřevo-hlinitou konstrukcí. Vnitřní val se dochoval v podobě terénního stupně, už značně sníženého orbou, na západním okraji vsi, u kostela sv. Jiří, který stojí už na vlastním hradišti. Kromě této šíje byl přístup na hradiště ještě strmou roklí zvanou Ráč, z údolí Pšovky po severní straně bloku; snad to bylo spojení k vodě, která na hradisku nebyla.

Průzkum lokality začal už v roce 1819 (záznam archeologa V. Krolmuse na skále ve strži, na severním obvodu bloku) a vyvrcholil systematickým výzkumem pracovníků Archeologického ústavu ČSAV v Praze v letech 1962 - 1973. Nálezy jsou uloženy v Národním Muzeu a v Okresním muzeu v Mělníku. Hradsko bylo podle nich osídleno už v mladším paleolitu (aurignacienu), v neolitu i později, bylo výšinným sídlištěm únětické kultury ve starší (až střední) době bronzové; bylo opevněno palisádovou hradbou v mladší a pozdní době bronzové (knovízské kultuře, hlavně v její štítarské fázi). Největšího rozkvětu dosáhlo Hradsko v raném středověku: Slované opevnili celý blok způsobem obvyklým tehdy v sv. Čechách, takže snad tvořilo pohraniční pevnost Charvátů proti středočeským Pšovanům (podle jiných názorů však mohlo být střediskem Pšovanů) a sloužilo k ochraně spojení údolím Pšovky do středních Čech. Na přelomu 8. a 9. století tu stála jakási okrouhlá svatyně, ve střední době hradištní (9. století až polovina 10. století) vznikl vnější val a (na ploš hradiště poblíž kostela) opevněný velmožský dvorec, v mladší době hradištní (v 11. století) pak vnitřní val (plocha hradiště se zmenšila) a kostrové pohřebiště kolem kostela. Kostel, v dnešní podobě z roku 1874, má sice nejstarší viditelné prvky rané gotické, ale mohl mít na témže místě už dřevěného předchůdce v souvislosti s hradiskem a pohřebištěm.

Po 12. století význam hradiska upadl, ale pro historii českých Slovanů zůstává mimořádný: je-li správné ztotožnění Hradska z hradiskem zvaným v soudobých historických pramenech Canburg, o jehož hradby se v roce 805 zastavilo vojenské tažení římského císaře Karla Velikého do Čech, byl by to nejenom památník prvních velkých bojů za samostatnost českých Slovanů, ale i první historicky doložený místní název u nás. Pro ztotožnění hovoří nejenom jméno sousední vsi (též místní části Mšena) Kaniny, ale i nálezy z 9. století, zejména dvě unikátní železné přilby, patřící nejspíše už tomuto období. (O těchto událostech vypráví román Eduarda Štorcha ``Zastavený příval'').

PŘÍSTUP: Po silnici z Mělníka do Mšena, na jeho jižním okraji odbočka vlevo, na západ, do místních částí Sedlec a Hradsko. Pěšky možno i z Kokořínského dolu (údolí Pšovky) po žluté značce, od hostince U grobiána. Svahy bloku jsou zahrnuty do chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Z plošiny hradiště je zajímavý výhled na hrad Kokořín.