Petr Škoda je počítačovým expertem (a také počítačovým maniakem) stelárního oddělení. Patří k té úzké privilegované skupině počítačových géniů, kteří jsou schopni donutit tu nenápadnou skříňku s krystalky křemíku uvnitř, které se říká počítač, k překvapivým výkonům (to sice umí vývojáři Microsoftu také, ale výsledkem jejich práce je zpravidla to, že počítač po několika takových výkonech letí jedním oknem a monitor druhým). Z uvedeného více či méně jasně vyplývá, že na počítačích stelárního oddělení pracují operační systémy Linux, Sun/OS nebo Solaris.
Rubem Petrovy geniality je to, že nežije ve světě, ale ve virtuální realitě. Jeho pracovní den se skládá z 4.21 h spánku, 1.09 hodiny věnované jídlu (snídaně, svačina, půlkilometrová cesta na oběd, oběd, půlkilometrová cesta z oběda, svačina, večeře) a 18.66 h ťukání do klávesnice počítače. Zbývající 0.04 h je vyhrazeno hovoru na všechna ostatní nepočítačová témata. Na Škodově počítači je stále otevřeno velké množství konzolí, v nichž se Petr absolutně neorientuje. S jejich pomocí vytrvale surfuje po jednotlivých PC lokální sítě a se zachmuřeným výrazem vykřikuje, že teď už vůbec ničemu nerozumí (to lže) a že vůbec nic nefunguje tak jak má a je to špatně (to mluví pravdu). V náhodných okamžicích Petr vybíhá z kanceláře, vbíhá do některé náhodně zvolené blízké kanceláře, aby oznámil zaskočenému posluchači, co zase přestalo fungovat a proč to už nikdy fungovat nebude. Skutečnost, že posluchač nemá nejmenší šanci pochopit podstatu problému, případně že posluchač není vůbec přítomen, nedokáže Petra odradit od vysoce erudovaného výkladu. Člověk tak má vcelku přesný přehled o postupu Petrovy práce, aniž by jí sebeméně rozumněl.
Autor těchto stránek by rád napsal alespoň pár slov o tom, jak Petr Škoda trávívá svůj volný čas. Stránky ostatních přátel a kamarádů totiž tyto údaje obsahují. Bohužel, v Petrově případu je to nesplnitelný úkol, neboť pojem "volný čas" není u Petra Škody dostatečně definován. S nesmírným úsilím se podařilo jednou Petra přinutit, aby na pár chvil odešel od počítače k táboráku a opekl si pár špekáčků. S obratností zkušených paparazziů se podařilo autorovi Petrovo plamenné kulinářství zdokumentovat. Výsledek je přiložen (nikoliv do ohně, nýbrž na následující řádky):
U táboráku:
V provozní budově stelárního oddělení:
