Hrad Kokořín a hradiště u Hradska

Výlet na hrad Kokořín a do jeho okolí jsem podnikl s mým kamarádem Honzou Kalašem v sobotu dne 2. září 2000.

Vyjeli jsme z Ondřejova u Prahy krátce po deváté hodině ranní mým vozem Škoda 120 L, rok výroby 1978. Zvolili jsme trasu přes Říčany, Úvaly, Kostelec n. Labem, Brandýs n. Labem a Mělník. K našemu překvapení se ukázalo, že okolí Kokořínského dolu a vlastně celý okres Mělník má velmi špatně značené komunikace. Automobilista neví nikdy předem, kdy dojede ke křižovatce (třeba i dost velké) a nebude vědět, kudy dál. K řidičově dobré náladě to jistě nepřispěje. Bez hanby přiznávám, že nám se podařilo zabloudit asi čtyřikrát při cestě tam a nejméně dvakrát při cestě zpět.

Počasí nám vcelku přálo. Meteorologové sice předpovídali místní přeháňky, ale za celou dobu výletu nás zastihla jediná přeháňka (to jsme navíc seděli v hospodě u oběda, takže jsme nanejvýš škodolibě litovali cykloturistů úpících tam někde venku v dešti) a jedno zanedbatelné zamrholení, při kterém jsem ani neschoval svůj digitální fotoaparát, jehož produkty zdobí tyto webovské stránky. Dokonce chvílemi vykouklo i sluníčko, takže jsme s počasím byli veskrze spokojeni.

Po příjezdu pod hrad Kokořín jsme nejprve lehce posvačili, pak vystoupili na hrad a prolezli jej (a nafotili), kam až trpělivost naší průvodkyně sahala. Bohužel interiér hradu je dost tmavý a většina fotek nevyšla (blesk jsme raději nepoužívali). Po Kokořínu jsme odjeli o pár kilometrů dál k Mšenským pokličkám. Ty už jsme zvládli poměrně rychle a pak jsme už spěchali na oběd. Jídlo nebylo špatné, ale mohlo ho být o něco víc: tak dvojnásobek by stačil. Naštěstí jsme ještě měli v autě pár sušenek. Po obědě jsme už zamířili k obcím Kanina a Hradsko. U Hradska je bývalé slovanské hradiště z 8. - 9. století, patrně totožné s hradem Canburgem zmiňovaným ve Fuldských análech (o tom napovídá název obce Kanina, v němž ten Canburg slyšíme dodnes). Na polích kolem Hradska jsme našli pár střepů keramiky (je jí tam přímo na povrchu půdy dost a dost, ale kdo by se s tím sbíral, a tak jsme pobrali jenom pár kousků). To už byl pomalu čas k návratu, tím spíše, že jsme museli počítat s nějakým tím blouděním (to byl prozíravý předpoklad). Zpátky do Ondřejova jsme přijeli ve 20:15.


Hrad Kokořín

Na místě dnešního hradu Kokořína snad stávala na počátku 14. stol. skalní tvrz, zčásti vytesaná do skály. Přesná doba vzniku tvrze ani jejího zániku není známa. První zmínka o Kokořínu jako takovém obsahuje listina z 23. 2. 1320, kdy kokořínský statek vyměnil jeho dědičný majitel Jindřich z Osměchova s panem Hynkem Berkou z Dubé za statek Veležice. Pan Hynek Berka z Dubé (1297 - 1348) patřil ve své době k nejmocnějším pánům v Čechách. Od roku 1320 až do své smrti byl pražským purkrabím. Jeho bratr Jindřich se roku 1326 stal olomouckým biskupem.

Hrad Kokořin byl postaven na skalním ostrohu nad Kokořínským dolem. Na plošině pod útesem bylo postaveno rozlehlé předhradí. Původní přístupová cesta, nazývaná Jarmilina stezka, je dodnes v terénu patrná. Do hradu se vstupovalo od východu po dřevěné lávce, dnes pevné, dříve její část tvořil padací most. Přímo pod lávkou je studna, hluboká 72 metrů. Původní hloubka byla patrně ještě hlubší, ale dna dosud nebylo dosaženo.

Vlastní hrad je asi 80 metrů dlouhý a 20 metrů široký. Na SV straně, byl postaven čtyřboký dvoupatrový obytný palác, který býval sídlem správce hradu. Do palác se vstupovalo západním průčelím. Přízemí paláce bylo zčásti vytesáno do skály a bylo bez oken. Západní část hradu měla výhradně obrannou funkci. Zde rovněž sídlila hradní posádka (snad kolem 150 osob). Na čelním oblouku hradby byla vybudována obranná válcová věž 37.5 metrů vysoká, s průměrem 9 metrů. Tloušťka zdí je kolem 3 metrů (na západě 3.5 metru, na východě asi 2.5 metru, protože východní strana hradu je relativně bezpečnější). Umístění původní gotické hradní kaple se dosud nepodařilo určit, jistě však byla přítomna.

V roce 1379 se připomíná Pašek z Kokořína. K roku 1427 je poprvé výslovně zmíněn hrad Kokořín. Tehdy jej vlastnil Aleš Škopek z Kokořína. Ten v r. 1421 konvertoval k husitům a v r. 1426 se zúčastnil bitvy u Ústi n. Labem. Aleš Škopek zemřel v r. 1434. Hrad pak velmi rychle střídal majitele a pomalu chátral. Jedním z vlastníků byli krátce císař Rudolf II. a o něco později Albrecht z Valdštějna. Již v 16. stol. byl technický stav hradu dost špatný (roku 1545 se udává jako pustý) a stále se zhoršoval. Po třicetileté válce jej císař Ferdinand III. zařadil mezi "prokleté" hrady, které se nesměly udržovat a opravovat, aby nepředstavovaly byť jen potenciální nebezpečí pro císařskou moc. V roce 1715 byl ve vsi Kokoříně postaven barokní zámek a hrad se měnil ve zříceninu. Na počátku 19. století byl již jen ruinou. Hradební zeď byla bez cimbuří, obytný palác bez střechy i stropů. V ochozu věže rostl strom. Most u brány a jeho opěrné pilíře byly strženy. V jižní hradbě byl vyražen otvor a ve skále k němu bylo vytesáno 22 vstupních schodů.

V roce 1895 představil Klub českých turistů na Národopisné výstavě v Praze maketu hradu. Kokořín pak získával popularitu veřejnosti (byl zpřístupněn po žebříku). Hrad však dále chátral. 12. 6. 1909 věž poškodil úder blesku.

V roce 1911 začala velká (romantická) přestavba hradu, kterou nařídil nový majitel Václav Špaček. Ten nařídil předtím i opravu kokořínského zámku. Dohled nad přestavbou hradu měli historikové August Sedláček, Zikmund Winter nebo Čeněk Zíbrt a další. K opravě se požíval stejný kámen jako ve 14. stol.

V roce 1912 Václav Špaček zemřel a hrad zdědil jeho mladší syn Jan. Ten částečně změnil koncepci přestavby především obytné věže a na západní straně, kde nechal nad původními sklepy postavit nový palác jako provozní zázemí hradu. Původně na jeho místě stála patrně dřevěná stavba. Nový palác byl dokončen v roce 1915. Přestavba skončila v roce 1918.

Celá dostavba hradu Kokořína nebyla koncipována tak, aby napodobovala středověkou stavbu. Měka pouze evokovat středověkou atmosféru. Přitom však byly respektovány výsledky umělecko - historického průzkumu. Například krb v erbovní síni byl navržen podle původních nalezených gotických kachlů. Dlaždice byly zhotoveny analogicky podle původních dochovaných dlaždic z hradu Zvíkova.

Zapsáno podle turistického průvodce M. Brožovský: Hrad Kokořín, Památkový ústav středních Čech, 1997

Kokořín:


Mšenské pokličky.

Asi 3 km od hradu se nad Kokořínským dolem nacházejí zajímavé geologické útvary: mšenské pokličky. Název dostaly podle nedalekého městečka Mšena. Každý čtenář je jistě zná, protože se často stávají námětem fotografů stolních či nástenných kalendářů.

Tyto pozoruhodné útvary vznikly v místech, kde jsou vrstvy různě odolných pískovců. Ve spodní části se nacházejí vrstvy relativně pevných pískovců, které odolávají erozi. Nad nimi jsou vrstvy málo odolných pískovců, které podléhají erozi snadno a rychle. Zcela nahoře je vrstva velmi odolných pískovců, která odolává erozi nejvíce. Výsledkem je pak útvar ve tvaru pokličky.

V bezprostředním okolí mšenských pokliček jsme pak našli nádherný vřes (věřte nebo nevěřte, ale 2. září kvetl).


Hradiště u Hradska (domnělý Canburg)

U osady Hradsko proti hradu Kokořínu se nachází významné slovanské hradiště z 8. - 9. století. Je-li správné jeho ztotožnění z hradem Canburgem zmíněným ve fuldských análech, jednalo by se o jedno z nejstarší doložených místních slovanských jmen na našem území. Přitom toto ztotožnění není nepravděpodobné, protože nedaleká obec Kanina ve svém jménu pravděpodobně zachovává původní kořen jména Canburg.

Hradiště se nachází na mohutném terénním bloku (335 m n. m.) nad údolím říčky Pšovky (Kokořínského potoka) proti hradu Kokořínu. Oválná náhorní planina (9.3 ha), zemědělsky obdělávaná, spadá prudce pískovcovými skalami do hloubky 100 m na západ ke Pšovce a jeno o něco málo méně na jih do Kaninského dolu a na sever do rokle. S okolním terénem má spojení pouze na východě šíjí širokou jen asi 70 metrů a sedlovitě sníženou, na níž je dnešní ves Hradsko (místní část Mšena). Tato šíje byla opatřena krátkým, ale mocným opevněním ze dvou linií valů. Vnější obloukovitý val s vnějším příkkopem byl přímo ve vsi, u návsi; zmizel už téměř beze stopy, ačkoliv v poslední stavební fázi měl 14 metrů šířky, dvojitou hradbu z pískovce a opuky, s dřevo-hlinitou konstrukcí. Vnitřní val se dochoval v podobě terénního stupně, už značně sníženého orbou, na záp. okraji vsi, u kostela sv Jiří, který už stojí na vlastním hradišti. Kromě této šíje byl přístup na hradiště ještě strmou roklí zvanou Ráč, z údolí Pšovky po sev. straně bloku; snad to bylo spojení k vodě, která na hradisku nebyla.

Průzkum lokality začal už v roce 1819 (záznam archeologa V. Krolmuse na skále ve strži, na sev. obvodu bloku) a vyvrcholil systematickým průzkumem pracovníků Archeologického ústavu ČSAV v Praze v letech 1962 - 1973. Nálezy jsou uloženy v Národním Muzeu a v Okresním muzeu v Mělníku. Hradsko bylo podle nich osídleno už v mladším paleolitu (aurignacienu), v neolitu i později, bylo výšinným sídlištěm únětické kultury ve starší (až střední) době bronzové: bylo openěno palisádovou hradbou v mladší a pozdní době bronzové (knovízské kultuře, hlavně v její štítarské fázi). Největšího rozkvět dosáhlo Hradsko v raném středověku: Slované opevnili celý blok způsobem obvyklým tehdy v SV Čechách, takže snad tvořilo pohraniční pevnost Charvátů proti středočeským Pšovanům (podle jiných názorů však mohlo být střediskem Pšovanů) a sloužilo k ochraně spojení údolím Pšovky do středních Čech. Na přelomu 8. a 9. stol tu stála jakási okrouhlá svatyně, ve střední době hradištní (9. stol až pol. 10. stol) vznikl vnější val a (na ploše hradiště, poblíž kostela) opevněný velmožský dvorec, v mladší době hradištní (v 11. stol.) pak vnitřní val (plocha hradiska se zmenšila) a kostrové pohřebiště kolem kostela. (Kostel, v dnešní podobě z roku 1874, má sice nejstarší viditelné prvky raně gotické, ale mohl mít na témže místě už dřevěného předchůdce v souvislosti s hradiskem a pohřebištěm.) Po 12. stol. význam hradiska upadl, ale pro historii českých Slovanů zůstává mimořádný: je-li správné ztotožnění Hradska s hradištěm zvaným v soudobých historických záznamech Canburg, o jehož hradby se v r. 805 zastavilo vojenské tažení římského císaře Karla Velikého do Čech, byl by to nejenom památník prvních velkých bojů za samostatnost českých Slovanů, ale i první historicky doložený místní název u nás. Pro ztotožnění hovoří nejenom jméno sousední vsi (též místní části Mšena) Kaniny, ale i nálezy z 9. stol., zejména dvě unikátní železné přílby, patřící nejspíše už tomuto období. O těchto událostech vypráví román Eduarda Štorcha Zastavený příval.


Hradsko - plánek hradiště; kroužek - poloha svatyně z počáteční fáze Slovanského osídlení.
Orientační mapa: viz. http://mapy.atlas.cz

Převzato (doslova) z knihy: Karel Sklenář: Archeologické památky; Čechy, Morava & Slezsko, edice Museion, Opava, 1993