Oblast Bubovicka, lomů Velká a Malá Amerika, Zadní Třebáně a Srbska patří ke geologicky a paleontologicky neobyčejně zajímavým oblastem. Tvoří centrální část Barrandienu, útvaru se silurskými a devonskými usazeninami a nálezy. Jistě by však tuto krajinu měli navštívit i ti, kteří se obdivují "jenom" pouhé krajině -- i ta totiž stojí v těchto místech za zastavení.
Okolí Prahy je domovem dubovo-habrových lesů, které ještě i dnes můžeme nalézt v některých chráněných lokalitách. Jedním z těchto míst je právě okolí Bubovic. V porostu mezi stromy můžeme nalést i léčivou bylinu mařinku vonnou , používanou k léčení srdečních chorob. Lze ji užívat ve formě čaje nebo vylouhovanou v bílém vínu, jemuž dodává charakteristickou příchuť. Mařinka vonná roste na stinných místech a je pozoruhodná také tím, že se vyskytuje především ve velice starých lesních porostech. Někdy se říkává, že kde roste mařinka vonná, tam roste les nejméně jeden tisíc let.Návštěvník bubovických lesů si může všimnout zajímavé věci: na mnoha místech vyrůstá z jednoho kořene až několik (čtyři nebo pět) kmenů. Proč? Důvodem je především to, že se v těchto lesích v minulosti intenzivně kácelo. Vybíraly se však především nejstarší stromy, porazily se a pařez zůstával v zemi. Z něho pak mohlo vyrašit několik mladých výhonků, které pak dorostly do dospělých stromů.
Oblast středních Čech byla v dávné minulosti, ve starších prvohorách (v období siluru a devonu) mělkým mořem. Ze dna tohoto moře vyrůstala až nad hladinu sopka, jež se nacházela v oblasti Bubovic a dále na JZ k Srbsku. Občasné sopečné exploze vymrštily do ovzduší množství sopečného popela, jenž potom dopadl na hladinu moře a potopil se na dno. Zachoval se do dnešních dnů jako tufové mezivrstvy mezi vápencovými usazeninami někdejšího mělkého příbřežního moře. V některých lokalitách (napriklad chráněný Kouřící lom u Mořiny) lze napočítat až 55 tufových vrstev. Lze je odlišit od vápence velmi snadno, mají nazelenalou barvu, asi jako silně zaprášené lahvové sklo. Tufy však rychle podléhají erozi, a proto je toto charakteristické zbarvení patrné až po seškrábnutí povrchové zvětralé vrstvy.Vrstvy usazenin, původně samozřejmě horizontální, v důsledku vrásnění míří šikmo vzhůru pod úhlem asi 70o.
Moře v okolí sopky bylo nanejvýš 15 - 20 metrů hluboké. Masívní porosty lilijic na okrajích tohoto mělkého "šelfu" bariéru, jakousi zmenšeninu Velké australské bariéry. Z toho důvodu bylo moře na šelfu velice klidné a prosté většího vlnobití příboje, což vytvářelo podmínky pro uchování zkamenělin. A vskutku je tato lokalita na zkameněliny neobyčejně bohatá.
V lese nad Bubovicemi se nachází taková lokalita, nazvaná Liščí lom. Místo je samozřejmě chráněno, ale prohledáním spadané suti nelze způsobit žádnou škodu a není tedy důvod, proč ji zamítat. V Liščím lomu lze odhalit prvohorní vrstvy vápence a stačí rozbít pár ležících úlomků a nález na sebe jistě nenechá dlouho čekat.
Vápenec sám je nezpevěný, porézní a velmi snadno se drolí. Na jedné straně je to výhodné, neboť lze v prstech snadno rozlomit i větší úlomek, na straně druhé jej lze jen těžko bez poškození dopravit domů. Je proto třeba být velmi opatrný. Na tomto místě mi dovolte jednu radu. Ke zpevnění pórovitých nálezů lze použít vodný roztok lepidla Herkules v poměru asi 1:5 (jeden díl lepidla a pět dílů vody). V roztoku pak vykoupat nalezený úlomek, počkat, až uschne a opláchnutí ještě jednou opakovat. Bílá barva lepidla se neprojeví, ale zato vznikne tenký pevný film, který porézní materiál zpevní.
Ze zkamenělin lze najít nejčastěji úlomky korálů, jež zde vytvářely trsy. Lilijice zde vytvarely cele kolonie (již zmíněnou bariéru). Často lze najít trubičky jejich schránek. Měkkýš žil ve své schránce, po čase vytvořil v trubičce nové dno a posunul se o kousek výše. Tak postupně vytvářel další a další komůrky v stále se prodlužující trubičce.
Zajímavý pohled na životní podmínky v oblasti skýtá Kouřící lom nedaleko obce Mořina, již stručně zmíněný. Má příčný profil širokého písmene V a těžba vápence zde probíhala podél jednotlivých geologických vrstev. Tak se na jedné stěně lomu zachovaly obrovské plochy, které vždy odkrývají pouze jednu geologickou epochu. To umožňuje provést jakousi "statistiku života", spočívající v odhadu, kolik žilo na dně moře v daném období živočichů a jaké bylo jejich vzájemné poměrné množství. Druhá stěná lomu, která vede "napříč" vrstvami pak ukazuje časový vývoj lokality.Výsledky jsou zajímavé. Vědci zde napočítali 55 tufovych vrstev, tj. 55 explozí vulkánu. Sopečný popel, který dopadl na hladinu a klesl ke dnu, zahubil vždy veškerou populaci a ta se musel pokaždé znovu obnovit. Celková cifra 55 explozí je zdánlivě neuvěřitelně vysoká a působí dojmem, že vulkán soptil každý druhý den. Ve skutečnosti život lilijic a dalších dávných obyvatel pramoří nebyl sopkou nijak dramaticky ohrožován. Uvědomme si, že délka života sopek se počítá spíše na statisíce (a v některých případech snad až na miliony) roků. Jednotlivé exploze od sebe mohly být vzdáleny tisíce let.
Mimoto je zajímavé sledovat druhový vývoj lokality. Moře v důsledku různě rychlých pohybů dna měnilo svou hloubku a podle toho se měnilo i druhové složení jeho obyvatel.
Pro milovníky historie méně dávné než 500 milionů let poznamenávám, že za obcí Mořina lze najít zajímavý starý židovský hřbitov.
Celá krajina kolem Bubovic Mořiny připomíná prales. Ze stromů převládají velkou většinou listnáče, často jsou to mohutné staré stromy. V lesích jsou stromy často porostlé popínavými rostlinami, připomínajícími liány. Rovněž bylinné patro je silně vyvinuto, a tak má turista doopravdy dojem, že prochásí pralesem.