Svatovítskou rotundu, která se stala základem pozdější (Spytihněvovy) baziliky, a ještě pozdější Karlovy katedrály, zná pravděpodobně každý čtenář z rekonstrukcí prof. J. Cibulky z první poloviny 20. století.
Ve skutečnosti je však právě s touto stavbou, jakkoliv významnou, spojeno velké množství nejasností, otázek a tajemství. Důvod spočívá právě ve významu této památky jako hrobu prvního českého patrona, sv. Václava. Díky opakovaným přestavbám jsou pozůstatky původní Václavovy stavby prakticky zničeny, až na několik nepatrných zbytků, z nichž lze sotva činit jednoznačné závěry.
Vzhled původní Václavovy stavby je možné rekonstruovat jen velmi přibližně; jistého vlastně není vůbec nic.
Tradičně se předpokládá, že Václavova rotunda, zasvěcená sv. Vítu, byla čtyřapsidovou rotundou. Počtu apsid se lze dobrat pouze úvahou: zachovala se malá část jižní a severní apsidy. Nepatrný zbytek na západní části lze snad(!!) připsat nepatrnému zbytku západní apsidy. Protože rotundy a kostely vůbec se orientovaly východozápadním směrem, byla by severojižní orientace sotva myslitelná. Logický závěr tedy ústí v přítomnost apsid i na západní a východní straně - tedy k počtu 4 apsid. Ostatně, na východní straně být apsida v podstatě musela, protože v ní lze očekávat kněžiště.
Na následující dvojici obrázků jsou zachyceny domnělé zbytky původní Václavovy rotundy (o tom, proč používám termín "domnělé" viz. v následující kapitole), a vpravo pak rekonstrukce půdorysu.
Na následujícím obrázku je zachycen stav jižní apsidy. Do obrázku je dokreslen i členitý půdorys svatováclavské kaple Karlovy gotické katedrály; zachycen i světcův hrob (klikni na obrázek pro větší rozlišení).
Kníže Spytihněv II. při stavbě románské baziliky včlenil část Václavovy rotundy s hrobem světce (tj. jižní apsidu) do své stavby. Teprve ve 14. stol. za stavby gotické katedrály, vzaly za své i jižní apsida jako poslední zbytek původní stavby.
Jednalo se však opravdu v té době o zbytek stavby z Václavovy rotundy?? Zdánlivě nesmyslná otázka, ale zdaleka ne samozřejmá odpověď. Všimněme si ještě jednou nálezové situace; (hrob sv. Václava označen tmavou šedí):
Nuže, co znamená zachovaný pás zdiva (rekonstruovatelný průběh označen šedě, dodnes zachované zdivo označeno šrafováním)? Zdivo tvoří prstencovitý pás po vnitřním obvodu jižní apsidy Václavovy rotundy (černě), jeho význam zůstává nejasný.
Připustíme-li. že černě značené zdivo je skutečně reliktem původní václavské stavby, pak opravdu není snadné najít zdůvodnění, co mohl vnitřní prstenec znamenat.
Vyskytl se proto názor, že skutečným zbytkem Václavovy rotundy je právě tento vnitřní prstenec, zatímco zdivo, tradičně připisované Václavově stavbě, je ve skutečnosti mladší. Pocházelo by z nějaké dostavby či přestavby, písemnými prameny nezachycené. Nabízí se tu hypotetické vysvětlení, že k přestavbě mohlo dojít v době založení pražského biskupství (r. 973), kdy se svatovítská rotunda stala metropolitním kostelem. Je možné, že původní stavba byla příliš malá (nevelký rozměr zděného prstence by tomu nasvědčoval...) a nevyhovovala reprezentativním potřebám biskupství. Při přestavbě by tedy došlo ke zvětšení lodi i apsid.
Tato úvaha by tedy především znamenala, že všechny dosud činěné závěry se ve skutečnosti vztahují k pozdější "post-václavovské" fázi stavby.
Přesto by však bylo možné předpokládat, že původní stavba byla čtyřapsidovou rotundou, a to z důvodů již uvedených: zbytky prstencového zdiva nemohly tvořit nic jiného nežli část jižní apsidy. Protože severojižní rozložení apsid nelze předpokládat, zbývá odůvodněný závěr, že se jednalo o 4 symetricky rozložené apsidy. O rozměrech původní stavby však nelze říci nic. Jistě by však byla menší než rekonstruovaná dnešní podoba (dnes předpokládaný průměr hlavní lodi kolem 13 metrů).
Je tento závěr přijatelný nebo je nesmyslný z logiky historického? Je přijatelný. Není totiž jasné, proč by Václav budoval tak velkolepou stavbu, jakou je svatovítská rotunda. Nový kostel pražské hradiště jistě nepotřebovalo, stál totiž kostel sv. Jiří (v místech dnešní románské svatojiřské baziliky a kláštera) založený Václavovým otcem Vratislavem I. někdy před r. 921, stál i kostelík Panny Marie, založený Václavovým dědem Bořivojem I snad v letech 882-890. Proč tedy nový, navíc značně velkolepý kostel? Že by součástí Václavovy dlouhodobé politické koncepce bylo založení biskupství, jemuž by pak mohl být nový kostel logicky přiřazen? Myslel snad Václav skutečně tak daleko dopředu?
Historikové častěji přijímají názor, že Václav stavěl "svou" rotundu spíše s úmyslem hrobové kaple či "mauzolea". Pak ovšem není důvodu, proč by stavěl velkou stavbu. Tím získávají naše výše prezentované úvahy logičtější základy: mariánský kostelík nemohl při založení biskupství stačit (byl malý a v příliš excetrické poloze, prakticky na předhradí), kostel sv. Jiří připadl klášteru benediktinek, který byl založen současně s biskupstvím, takže jediný "volný" kostel byla rotunda sv. Víta - ovšem příliš malá. Logicky tedy mohla být rozšířena (a nemuselo se to promítnout do písemných materiálů) - a tato stavba (ze sedmdesátých let 10. stol.) by pak byla mylně považována za stavbu Václavovu, tj. stavbu z let 925-935.
Zkusme se nyní podívat podrobněji na plánek jižní apsidy. Dominantní je zde ovšem hrob zemského patrona sv. Václava. Pozornost však zaslouží i dva hroby před jižní apsidou, již v prostoru vlastní chrámové lodi. Označují se zpravidla K1 a K2 a staly se již námětem řady prací (klikni pro plné rozlišení):
O pohřbu jedince K2 nelze říci prakticky nic. Téměř celý hrob byl zničen při přestavbách a úpravách (Spytihněvova bazilika, stavba Karlovy gotické katedrály), takže se zachovala jen malá část pravé nohy pohřbeného jedince. Rozhodně nelze říci, zdali se jedná o muže či ženu, o dožitém věku jedince ani nemluvě. Pohřeb K1 se však zachoval lépe. Snad tím více však vyvolává otázek.
Hlavní otázka je jasná: kdo zde byl pohřben? Odpověď však dosud neexistuje. Antropolog E. Vlček soudí, že se snad jedná o Václavova děda, knížete Bořivoje I, prvního křesťanského vládce (a rovněž prvního historicky doloženého českého knížete). Usuzuje, že osoba K1 je muž, zemřelý ve věku kolem 40 let. Podle písemných pramenů kníže Bořivoj I zemřel ve 36 letech.
Shoda však nemusí být směrodatná. Připomeňme, že Vlčkovo určení Václavova věku (40-45 let) je v prudkém a nesmiřitelném rozporu se všemi písemnými prameny. Rovněž je podezřelé, že většina přemyslovských knížat pohřbených ve svatojiřské bazilice také prokazuje rysy 40-50tiletých, ačkoliv písemné prameny svědčí pro podstatně větší věkový rozptyl Přemyslovců 10.-11. století.
Jsou zde totiž dva velké problémy: kdyby jedinec K1 skutečně byl knížetem Bořivojem I, pak by tento hrob musel být nutně o řadu let starší než původní Václavova rotunda (Bořivoj zemřel kol. r. 889-890, Václav začal stavět rotundu po roce 925). A za druhé: kdo by pak byl osobou pohřbenou v hrobu K2? Jisté je, že to nemohla být Bořivojova manželka kněžna sv. Ludmila. Ta byla pohřbena nejprve na Tetíně (zavražděna 15./16. září 921), pak Václavem přenesena (925) do Prahy a pohřbena v kostele sv. Jiří, kde spočívá dosud. Nikdy nebyla pohřbena ve svatovítském kostele. Přitom orientace obou hrobů jakoby nasvědčovala jakousi logickou sovislost (oba hroby jsou přesně rovnoběžné, zarovnané, a vzájemně velmi blízké).
Fakt, že hrob by byl starší než kostel, nás nemusí příliš zarážet. Na ploše pražského hradiště se pohřbívalo dlouhou dobu.
Navíc kdesi v prostoru hradiště se nacházel kamenny knížecí stolec, na který býval slavnostně uváděn nastupující kníže. Někde blízko centra hradiště byl také pahořek Žiži, některými považovaný za předkřesťanské kultovní místo (etymologie od "žhnouti"), jinými dokonce přímo spojeno s kamenným stolcem (etymologie od "sieža" - seděti, usednouti). Bylo by tedy vcelku logické, kdyby zemřelý kníže Bořivoj I. byl pohřben poblíž trůnu - analogické případy jsou známy. Nedostáváme však odpověď na výše již položenou otázku po totožnosti jedince K2.
O hrobu K1 velmi výstižně hovoří pánové Frolík a Smetánka ve své výtečné knize - dovoluji si citovat (viz. literatura, strana 126-128): "Hrob K1 obsahoval kostru muže ve vydřevěné hrobové komoře. V hrobě byl nalezen jediný předmět, a to dýka v dřevěné pochvě pod levou rukou. V zásypu se vyskytly také zvířecí kosti...Antropologicky byl hrob K1 připsán naposledy knížeti Bořivojovi I., o němž není zpráv, kdy přesně zemřel (rozmezí let 888-889, kam se jeho smrt klade, je dedukcí na základě nepřímých historických údajů), a ani nevíme, kde byl pohřben. Pokud by toto určení mělo být správné, znamenalo by to, že hrob je starší než rotunda sv. Víta, a že celá rotunda i hrob knížete sv. Václava byly orientovány podle tohoto hrobu. Ze všech možných výkladových variant je tato nejméně pravděpodobná. Celá nálezová situace naopak hovoří nejspíše pro to, že muž K1 zde byl až po pohřbení knížete sv. Václava (v roce 938) a hrob K1 je jako výraz úcty orientován právě podle něho. Navíc se teorie o hrobu K1 jako hrobu knížete Bořivoje I nevyjadřuje k tomu, jaký významný nebožtík by se měl nacházet v hrobě K2. Manželka knížete Bořivoje I (kněžna sv. Ludmila) byla a je pohřbena jinde. Jiná, natolik významná osoba, aby byla pohřbena po boku Bořivoje I, a podle které by také byl orientován hrob sv. Václava, není nikde doložena.
Oba zmíněné hroby, i hrob knížete sv. Václava, o jehož tradiční lokalizaci nemůže být pochyb, byly prozkoumány způsobem odpovídajícím své době.... Nejvíce by nás zajímal vztah hrobů K1 a K2 k podlahám dochovaným v interiéru Svatovítské rotundy. Posouzení tohoto vztahu by napomohlo řešit následnost pohřbů a kostelní stavby. Klíčovou roli řezu hrobem a okolím, zveřejněného ve Svatováclavském sborníku v roce 1934 a dodnes s důvěrou používaného, musíme dnes bohužel poněkud zpochybnit. Jeho detailní studium ukazuje na to, že nebyl pořízen v terénu, ale konstruován až dodatečně, možná s větším časovým odstupem od vlastního výzkumu a měření v terénu, snad podle nějakého terénního náčrtu, který však zatím nebyl nalezen. Některé základní věci zachycuje rozdílně od nálezové situace dodnes dochované v terénu (např. průběh skalního podkladu). Vztah kostelní podlahy předvádí odlišně od slovního popisu. Na řezu je podlaha zakreslena neporušená, v textu se tvrdí opak. Přímo v terénu již tento důležitý detail nelze posoudit. Pravděpodobnost získání posledních klíčových informací zmenšilo vyjímání kosterních pozůstatků muže K1, provedené v roce 1974 pro potřeby antropologického výzkumu. Některé závěry však vyslovit můžeme. Nesouvisle dochovaná podlaha byla do jižní apsidy a do zachované části lodě vložena po jakési, pravděpodobně dosti zásadní přestavbě kostelní stavby, která zlikvidovala všechny starší úpravy v interiéru (např. starší podlahy). Literatura uvádí, že maltová podlaha byla vyzdobena rostlinným motivem z oblázků, zatlačených do malty. Její větší fragment se dochoval. Jeho okraj je rovný, obtížně umístitelný dovnitř rotundy, kde jsou všechny hrany alespoň mírně zakřivené. Publikovaný, shora zmíněný řez umísťuje oblázkový motiv nad hrob K1. Může tedy jít o jakési označení místa pohřbu či vyplnění plochy původní podlahy, narušené zapuštěním obdélníkového hrobu. V tom případě by byl pohřeb K1 mladší než zachovaná podlaha.
Lze tedy uzavřít, že hroby K1 a K2 téměř jistě náležejí do doby po roce 938, a to zřejmě do etapy nikoli bezprostředně to tomto roce. Přítomnost dýky hovoří snad spíše pro osobu světskou než církevní. Naše závěry by značně usnadnila možnost potvrdit, že hrob K2 náleží ženě. Pak by nejspíše šlo o manželský knížecí pár. Stav dochování pozůstatků kostry K2 však v současnosti a pravděpodobně ani v nejbližší budoucnosti podobný závěr neumožní. V každém případě to byl pohřeb mimořádně významných jedinců."
S pozoruhodnout teorií (která však nerespektuje antropologické závěry E. Vlčka) přišel Michal Lutovský (opět si dovolím citovat dvě místa z jeho knížečky o Boleslavu I): "Při hledání Boleslavova hrobu se nabízí jedna, přiznejme, že trochu "svatokrádežná" možnost. Nebyl nakonec Boleslav I pohřben pod podlahou svatovítské rotundy, kde o několik desetiletí dříve spočinuly pozůstatky jeho zavražděného bratra? Není náhodou záhadný hrob, objevený již architektem Kamilem Hilbertem při dostavbě katedrály sv. Víta a označovaný jako K1, právě místem posledního odpočinku Boleslava I? Některé vývody archeologů z poslední doby by na to mohly ukazovat. Hrobka byla pravděpodobně vybudována až po Václavově pohřbu (tedy někdy po roce 938, časový interval není zjistitelný), umístění hrobu potvrzuje mimořádné postavení zesnulého...
...Vnucuje se otázka, kdo by se v době rodícího se svatováclavského kultu opovážil nechat se pohřbít před Václavovým hrobem? A hned se nabízí odpověď: hrob K1 je hrobem Boleslava I, v hrobě K2 byla pohřbena Boleslavova manželka (Biagota?)
Naznačená domněnka je možná trochu odvážná, vždyť nesrovnalostí kolem nejstarších panovnických hrobů je přespříliš (určitě více než nesporných faktů) - ale nevrhalo by to poněkud jiné světlo na "ukrutného" Boleslava? Jen kající muž by se nechal pohřbít před hrobem uctívaného světce, který zahynul jeho rukou. Hroby K1 a K2 jsou, patrně jako výraz úcty, s Václavovým shodně orientovány. A kdo se chtěl poklonit ostatkům svatého Václava, stoupl by na hrob jeho vraha..."
Jan Frolík, Zdeněk Smetánka, : Archeologie na Pražském hradě, Praha, 1997 Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu, Praha, 1998 Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, Praha, 1995 Rudolf Turek: Čechy na úsvitě dějin, Praha, 2000 Rudolf Turek: Čechy v raném středověku, Praha, 1982 Petr Chotěbor: Pražský hrad románský, gotický, renesanční, barokní, novodobý (doučovací hodiny dějepisu); Správa Pražského Hradu, 2001;