Úvod

Planetky

Pozorování

Odkazy


Přírůstky
O autorech
Titulní strana


hledej:

 

(3899) Wichterle

Objevitel: M. Mahrová
Datum objevu: 17. 9. 1982
Místo objevu: Kleť
Základní označení: 1982 SN1

Pojmenována na počest Otty Wichterle (nar. 1913), českého chemika specializovaného na makromolekulární látky. Wichterle proslul díky vynálezu hydrofilních gelů, užívaných při výrobě kontaktních čoček.

[Planetka byla zařazena do našeho seznamu , citace byla zveřejněna v MPC 22500 (1. 9. 1993), překlad -jg-]
Dráha planetky ve sluneční soustavě

Otto Wichterle: Nový způsob, jak se dívat na svět
The Guardian, 20. srpna 1998, převzato z Britských listů

Otto Wichterle, který zemřel ve věku 84 let, byl doslova vědec vizionář, který způsobil, že se lidi začali na svět dívat jinak. Vyvinul hydrofilní neboli měkké kontaktní čočky, které nyní po celém světě nosí as 100 miliónů lidí.

Wichterle nebyl prvním člověkem, který vymyslel kontaktní čočky - jako obvykle, prvního to napadlo velkého renesančního umělce Leonarda da Vinciho. Ale Leonardo se nikdy nepokusil kontaktní čočku vyrobit. René Descartes vypracoval matematický základ primitivní kontaktní čočky, ale nejvíce ho zajímalo zvětšování. Před koncem sedmnáctého století navrhovali lidi kontaktní čočky jako korekci pro krátkozrakost a britský astronom John Herschel v devatenáctém století kontaktní čočku popsal. První takové čočky z vyfouknutého skla byly vyrobeny v roce 1888, ale až do roku 1954 neexistovaly kontaktní čočky, které by se daly nosit dlouho. A všechny byly drahé. Wichterle tohle všechno změnil.

Narodil se v Prostějově, který se posléze stal městem v Československu. Byl synem podnikatele, který vyráběl zemědělské stroje. Ve škole se učil řecky a latinsky, což, jak uvedl, vycvičilo jeho mysl "v metodologickém myšlení". V roce 1935 zahájil svou kariéru v pražském Ústavu experimentální organické chemie. Po německém zničení Československa byl ústav uzavřen. Wichterle pracoval pro Baťovy obuvnické závody do svého věznění gestapem v letech 1942-43.

V roce 1945 se Wichterle vrátil k vyučování. V roce 1949, rok po komunistickém převzetí moci, se stal profesorem makromolekulární chemie na pražské univerzitě. Pak, v roce 1952, ve vlaku mezi Olomoucí a Prahou, si povšiml, že čte spolucestující v kupé o kovových náhražkách oka. "Bylo by daleko lepší," řekl Wichterle spolucestujícímu, "vynalézt nějakou umělou hmotu, která by byla kompatibilní s okolní tkání." Ukázalo se, že je spolucestující tajemník komise ministerstva zdravotnictví, která studovala využití umělých hmot v lékařství.

Setkání zpočátku skončilo trapně: Wichterle musel komisi sdělit, že žádný takový materiál nemá, i když jistě něco může vytvořit syntézou. Navrhl, aby jeho oddělení začalo studovat druh polymerů, jimž se říká hydrofilní, neboli vodu milující gel, a ještě než začal, podal patenty na potenciální využívání, jedno z nichž bylo využívání formou měkkých kontaktních čoček. Jeho institutu se tento druh vědecké práce nelíbil, ale Wichterle nalezl partnera v jedné malé laboratoři a v roce 1957 vyzkoušel čočky ve vlastních očích. Byly hrubé, pálily a byly nepříjemné - ale Wichterle viděl okamžitě, že je možno gel využívat ke korekci zraku.

V roce 1958 byl Wichterle v rámci politické čistky vyloučen z univerzity. Vstoupil do Československé akademie věd s cílem pouze dělat základní výzkum. To mu nezabránilo, aby nepokračoval s realizací své vize. Využil mechanické stavebnice svých dětí a motorku od gramofonu a na kuchyňském stole z toho postavil přístroj na výrobu kontaktních čoček.

V roce 1961 vyrobil Wichterle první měkkou kontaktní čočku na světě. V prvních měsících roku 1962 jich Wicheterle s manželkou Lydií, lékařkou, vyrobili 5000. Budoucnost vypadala dobře - a pak se zase zamračilo. Cestoval do zahraničí a ukazoval a vyzkoušel své čočky, i když nikoliv na pacientech. "Reakce byla jednomyslná," řekl posléze listu Prague Post. "Byl to vtip, zajímavá věcička, ale bez širšího využití."

Jakýsi člověk z města Harrisburgu v Pennsylvánii cestoval do Prahy a zakoupil od československé vlády patent za 330 000 dolarů. Pak se nedělo nic, až přijel do Prahy kdosi z National Patent Development Corporation. Tuto organizaci vlastnili dva právníci, kteří se specializovali na nápady ze Sovětského svazu. Nevěděli nic o technologii, ale jeden z nich se zastavil v Praze na jedno Wichterleho předvádění jeho čoček.

"Vyndal jsem si čočku z oka," řekl Wichterle, "hodil jsem ji na zem, stoupl jsem si na ni, pak jsem ji umyl v puse a dal ji zpět do oka." Na právníky to udělalo takový dojem, že koupili práva za milión dolarů. V roce 1967 nalezli na ně amerického kupce ve firmě Bausch and Lamb, která za ně zaplatila tři milióny dolarů. Měkké kontaktní čočky jsou nyní průmyslem o hodnotě mnoha miliard dolarů. Podle Wichterleho vnuka Hynka, který nyní studuje neurobiologii na Rockefellerově univerzitě v New Yorku, vynálezce nikdy nedostal více než desetinu jediného procenta původního honoráře, zaplaceného českéslovenské vládě.

Wichterle se sám díval na tuto finanční ztrátu filozoficky. "Býval bych měl problémy, co dělat s takovým množstvím peněz," řekl později. V roce 1968 byl propuštěn z místa ředitele Ústavu makromulekulární chemie, poté co přijely sovětské tanky, aby potlačily "Pražské jaro". Pokračoval však ve výzkumu a když padl v roce 1989 komunismus, byl zvolen předsedou Československé akademie věd.

Byl autorem 200 patentů z organické chemie, z umělých hmot, syntetických vláken a biolékařského materiálu. Získal množství vědeckých vyznamenání a mezinárodní uznání. V roce 1995 stále ještě pracoval na syntetických čočkách, které by obnovily pacientův zrak po operaci očního zákalu. Patentoval čočku, řekl, "která by se dala vsunout do pacientova oka tak dobře, že by pacient přišel ráno a odešel v poledne - a viděl by. Mít nápad, to není nic zvláštního. Ale ten nápad realizovat - to vyžaduje úsilí."

Otto Wichterle, chemik, nar. 27. října 1913, zemřel 18. srpna 1998